5.1. Jak se majetek (práva in rem) dělí?

V případě neexistence smlouvy, která by upravovala opak, je princip odděleného jmění platný až do rozvodu (o dohodě pro případ rozvodu, která nabývá platnosti ke dni rozvodu, viz výše odst. 3.1.). Manželé mohou rozdělit svůj společný majetek určený pro denní potřebu a manželské úspory pomocí smlouvy či podáním žádosti – do jednoho roku od finalizace rozvodu – o rozhodnutí soudu (§§ 85, 95 EheG).  

Společný majetek určený pro denní potřebu a manželské úspory jsou předmětem vypořádání (§ 81 Abs 1 EheG). „Společný majetek určený pro denní potřebu“ představují fyzické věci, které sloužily potřebám obou manželů během manželského soužití (§ 81 para 2 EheG). Zahrnuje i manželskou domácnost (domov) a její vybavení. Součástí společného majetku určeného pro denní potřebu mohou být také práva (např. právo in rem k nemovitosti) (§ 86 para 1 EheG). „Manželské úspory“ jsou úspory či jmění, které manželé nabyli během manželského soužití a které jsou obvykle zamýšleny pro realizaci (§ 81 para 3 EheG).

Vypořádání nepodléhají věci, které jeden z manželů přinesl do manželství, dále věci získané z důvodu smrti či jako dary od třetích stran, věci sloužící osobním potřebám pouze jednoho z manželů či nutných k výkonu jeho práce, jakož i věci náležející společnosti či podíly společnosti, pokud se nejedná o prosté investice (§ 82 EheG). Manželská domácnost a její vybavení – i když je do manželství přinesl jeden z manželů, případně je zdědil či obdržel darem – budou předmětem vypořádání, pokud se na tom oba manželé dohodnou, pokud je druhý z nich závislý na jejich dalším užívání pro zajištění svých základních životních potřeb či pokud je společné dítě nutně potřebuje nadále užívat (§ 82 para 2 EheG). Zahrnutí manželské domácnosti do vypořádání v souladu s § 82, odst. 2, může být vyloučeno prostřednictvím dohody mezi manžely (§ 87 para 1 EheG). 

Majetek, který je předmětem vypořádání, se dělí spravedlivě. Při dělení se bere v potaz kvalita i rozsah přispění každého z manželů k nabytí majetku i blaho dětí (§ 83 para 1 EheG).

Pokud manželé uzavřeli manželskou smlouvu a věci spadající do společného jmění nejsou předmětem vypořádání v souladu s §§ 81 a násl. EheG, osud manželské smlouvy při absenci jiné dohody záleží na míře zavinění rozvodu ze strany manželů. Pokud je míra zavinění u obou manželů stejná, každý z nich získá zpět majetek, který do manželství přinesl. V případě, že zavinění je u jednoho z nich vyšší, může si druhý z nich zvolit, zda bude manželská smlouva anulována či zda má dojít k rozdělení 50-50 jako v případě úmrtí jednoho z manželů (§ 1266 ABGB). Práva vyplývající z dědické smlouvy zůstávají nedotčena ve prospěch toho z manželů, který je bez viny (§ 1266 ABGB).

5.2. Kdo je odpovědný za stávající dluhy po rozvodu/rozluce?

Dluhy úzce spjaté se společným majetkem manželů určeným pro denní potřebu či s manželskými úsporami, případně spojené s výlohami manželského soužití budou při vypořádání zohledněny (§ 81 para 1 EheG) (§ 83 para 1 EheG). Pokud v této věci mezi manžely neexistuje žádná dohoda, soud může rozhodnout, který z manželů v interním vztahu je povinen dluhy zaplatit (§ 92 EheG).

5.3. Má jeden z manželů nárok na vyrovnávací platbu?

Vypořádání se především provádí přidělováním věcí. Pouze pokud není možné tímto způsobem dosáhnout spravedlivého vypořádání, může soud nařídit vyrovnávací platbu pro znevýhodněného manžela

Print this topic

back to top