2 Existuje zákonný systém vlastnictví manželů a pokud ano, jaká jsou jeho ustanovení?
2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví?
Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?
Výchozí úpravou majetkových poměrů v manželství je tzv. úprava odděleného jmění se společnými zisky. V podstatě odpovídá úpravě odděleného jmění. Majetek manžela ani majetek manželky se nestávají společným jměním manželů (§ 1363 odst. 2 BGB [německý občanský zákoník]). Totéž se vztahuje na majetek, který jeden z manželů nabude po uzavření manželství. Avšak navýšení majetku manželů, ke kterému dojde v průběhu manželství, se rozdělí rovným dílem po zániku této úpravy majetkových poměrů, zejména v důsledku rozvodu nebo úmrtí jednoho z manželů. Obecně platí, že se na manžele nevztahují žádná omezení při nakládání s jejich majetkem a že tito nejsou odpovědní za dluhy druhého z manželů (otázka omezení týkající se nakládání s majetkem je uvedena v bodu 2.4; otázka podmínek odpovědnosti je uvedena v bodu 2.5).
2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?
Existuje (vyvratitelná) domněnka ve prospěch věřitelů, podle níž určitý majetek patří jednomu z manželů. To má význam obzvláště v souvislosti s nařízenou exekucí (viz bod 2.6).
2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?
Manželé nejsou povinni pořídit soupis majetku. Pořízení soupisu na začátku manželství ("počáteční majetek") ale usnadní prokázání navýšení majetku dosaženého v průběhu manželství (viz bod 5.3). Pokud manželé soupis původních aktiv nepořídí, platí vyvratitelná domněnka, že konečný majetek každého z manželů představuje jím nahromaděné zisky (§ 1377 odst. 3 BGB).
2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?
Obecně mohou manželé během manželství se svým majetkem volně nakládat, s výhradou dohod, které stanoví opak.
Nicméně zásada volného nakládání s majetkem je omezena následujícím způsobem:
- Manžel nemůže nakládat se svým majetkem v plném rozsahu bez povolení druhého z manželů. Podle judikatury lze za "vlastnictví v plném rozsahu" považovat aktivum představující 80 % z majetku manžela, který s ním chce nakládat (§ 1365 BGB). V praxi jsou tyto podmínky často naplněny v případě nemovitostí.
- Kromě toho může manžel či manželka nakládat s předměty pro domácnost (které výlučně vlastní) jen se svolením druhého z manželů (§ 1369 BGB). "Společné obydlí manželů" není součástí předmětů pro domácnost. V tomto případě se však v praxi často naplní výše uvedené podmínky § 1365 BGB.
Pokud druhý z manželů předem neudělí svolení, smlouva se pozastaví a zbaví právní účinnosti, dokud k ní daný z manželů toto svolení nedá (§ 1366 odst. 1 BGB). Pokud tak neučiní, smlouva je neplatná. V některých případech může soud pro rodinné záležitosti udělit souhlas namísto toho z manželů, který svolení odmítá udělit. Pokud třetí osoba požaduje, aby její smluvní partner předložil souhlas, tento souhlas musí být oznámen třetí osobě do dvou týdnů. V opačném případě se souhlas považuje za odepřený.
2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?
Obecně platí, že závazky, které jeden z manželů uzavře, jsou závazné jen pro tohoto manžela či manželku. Pokud je však jeden z manželů oprávněn vstupovat do závazkových vztahů s cílem zajistit uspokojení každodenních potřeb rodiny, budou účinky těchto závazků také platit pro druhého z manželů (§ 1357 odst. 1 BGB).
2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?
Manželé jsou odpovědní pouze za své vlastní dluhy, s výjimkou výjimečných případů, kdy druhý z manželů uzavře závazky k zajištění každodenních potřeb (viz bod 2.5). Kromě tohoto konkrétního případu mohou věřitelé uplatňovat své nároky pouze vůči majetku toho z manželů, s nímž uzavřeli smlouvu nebo který má vůči nim závazek na nějakém jiném základě (např. mimosmluvní odpovědnost).