2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví?
Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonnou úpravou majetkových poměrů v manželství je společné jmění na základě společného vlastnictví majetku. To je spojeno s výlučným vlastnictvím soukromého majetku, který jeden z manželů vlastnil před uzavřením manželství nebo který získal bezúplatně v průběhu manželství (např. dar nebo dědictví) či ze soukromého majetku (např. úroky a výnosy).

V souladu s článkem 67 slovinského Zákona o rodině sestává společné jmění z veškerého majetku, který je v průběhu manželství a společného života manželů získán prací nebo odvozením od společného jmění bez ohledu na to, který z manželů má k němu vlastnické právo. Společné jmění manželů je rovněž vlastnictvím nabytým na základě a prostřednictvím společného jmění a/nebo jeho odvozením. Pokud má dojít k rozdělení majetku, pak se v případě, že žádný z manželů neprokáže nárok na větší podíl, předpokládá rovnost podílů. V takových sporech soud posuzuje nejen příjem každého z manželů, ale i jiné okolnosti, jako jejich příspěvek na domácnost, péči o děti a udržování společného jmění.

Oddělené jmění je takový majetek, který jeden z manželů vlastnil před uzavřením manželství nebo který získal bezúplatně v průběhu manželství (oddíl 1, čl. 77 slovinského zákona o rodině). Nehledě na původ nebo druh nabytí se oddělené jmění manželů vztahuje k předmětům nízké hodnoty, sloužícím výhradně pro osobní použití manžela/manželky (oddíl 2, čl. 77 slovinského zákona o rodinných vztazích).

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

Předpokládá se, že všechny osobní příjmy (včetně příjmů ze starobního důchodu), jakýkoli výdělek ze zaměstnání manžela či manželky nebo zisk ze společného jmění jsou součástí společného jmění. Každý z manželu si může činit nárok na osobní vlastnictví majetku pouze v případě, že dokáže, že pocházejí z doby před uzavřením manželství nebo že nejsou odvozeny od společného jmění.

Pro manžele, kteří si neupravili obsah režimu společného jmění smluvně s ohledem na uspořádání majetku a právní vztahy, platí zákonná úprava majetkových poměrů (tj. režim společného jmění manželů a režim odděleného jmění každého z manželů). Došlo-li k takové smluvní úpravě, platí pro manžele smluvní režim společného jmění.

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Slovinské právo nevyžaduje pořízení soupisu majetku.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

Pokud se manželé nedohodnou na tom, že pouze jeden z nich bude mít právo spravovat společné jmění a nakládat s běžným majetkem ve prospěch obou manželů, spravují a používají společné jmění spolu a konsensuálně. Druhý z manželů je oprávněn kdykoliv od této dohody odstoupit. Pokud jeden z manželů nakládá se společným majetkem bez požadovaného souhlasu druhého z manželů, může druhý z manželů tento právní úkon napadnout, pokud třetí strana úkonu věděla nebo měla vědět, že dotčený majetek byl součástí společného jmění. V opačném případě je ten z manželů, který utrpěl újmu, pouze oprávněn žádat od druhého z manželů náhradu škody. Manželé nesmí samostatně nakládat se svým neurčeným podílem na společném majetku, ale mohou libovolně uplatnit své právo na vlastnictví svého osobního majetku.

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Právní úkony týkající se společného jmění a každodenních potřeb rodiny, které byly uzavřeny pouze jedním z manželů, vytvářejí společné závazky a jsou závazné pro oba manžely. Manželé jsou společně a nerozdílně odpovědní za společné závazky.

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Oba manželé jsou společně a nerozdílně odpovědní za závazky vzniklé během manželství, které se vztahují ke společnému jmění a výdajům souvisejícím s manželstvím. K uspokojení pohledávek věřitelů lze použít společné jmění, a pokud nedostačuje, osobní majetek manželů. Pokud příspěvek jednoho z manželů k uhrazení společných dluhů přesáhne jeho podíl na těchto dluzích, může od druhého z manželů žádat náhradu. Pokud chtějí věřitelé vymáhat dluh, za něž je zodpovědný jen jeden z manželů, ze společného majetku, musí nejprve požádat soud, aby určil podíl manžela–dlužníka na společném majetku. Poté mohou vymáhat dluh z podílu, který byl manželovi–dlužníkovi přidělen.

Má-li dojít k prodeji podílu vlastněného jedním z manželů v režimu společného jmění v rámci insolvenčního řízení, druhý z manželů má přednostní právo na odkup daného podílu za cenu stanovenou dle Zákona upravujícího insolvenční řízení a bezpečnost. Dojde-li k tzv. osobnímu bankrotu jednoho z manželů, na žádost konkursního správce příslušný soud ověří práva na vyloučení a určí, že podíl dotyčného manžela dosahuje jedné poloviny společného jmění vyjma situace, kdy druhý z manželů podá žádost o vyloučení. Jestliže dle odhadu konkursního správce podíl dlužníka v úpadku přesahuje jednu polovinu společného jmění, konkursní správce jako jeho zákonný zástupce musí dlužníka v úpadku požádat o stanovení podílu. V průběhu konkursního řízení je druhý z manželů oprávněn podat žádost o vyloučení a dokázat, že jeho podíl na společném jmění je vyšší. Není-li druhým z manželů taková žádost podána, má se za to, že tento manžel své právo na vyloučení z podílu na společném jmění, který se rovná jedné polovině, uplatnil.

Print this topic

back to top