2.1 Jaké věci spadají do společného vlastnictví?
Jaké věci patří do odděleného majetku manželů?

Zákonnou úpravou manželských majetkových poměrů je společné jmění, které nabude účinku při uzavření manželství. Jeho součástí je majetek, který manželé získali jak jednotlivě, tak společně během trvání úpravy společného jmění. Majetek vyloučený ze společného jmění patří do osobního majetku každého z manželů (§ 31 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví).

Společné jmění zahrnuje zejména:

• 1) odměnu za práci a příjmy z jiných výdělečných činností;
• 2) příjmy ze společného jmění, jakož i z osobního majetku každého z manželů;
• 3) finanční příspěvky z otevřeného nebo zaměstnaneckého penzijního fondu (§ 31 odst. 2 zákona o rodině a opatrovnictví).

Pokud bylo vybavení domácnosti využívané oběma manžely získáno v rámci dědictví či darem, je také součástí společného jmění, nestanoví-li zůstavitel nebo dárce jinak (§ 34 zákona o rodině a opatrovnictví).

Osobní majetek každého z manželů zahrnuje mimo jiné:

• 1) majetek nabytý před  účinností režimu společného jmění, majetek nabytý dědictvím nebo darem, nestanoví-li zůstavitel nebo dárce jinak, majetek, který slouží výhradně osobním potřebám jednoho z manželů, majetek získaný jako odměna za osobní výsledky jednoho z manželů a majetek pořízený výměnou za osobní majetek, nestanoví-li zvláštní ustanovení jinak;
• 2) vlastnická práva vyplývající ze společného vlastnictví majetku podléhající zvláštním předpisům (např. společné vlastnictví v občanskoprávním nebo obchodním partnerství);
• 3) nezcizitelná práva, na něž může mít nárok jen jedna osoba;
• 4) majetek získaný jako náhrada za zranění nebo zdravotní potíže nebo jako odškodné za utrpěnou újmu. Nepatří sem však dávky pro osoby se zdravotním postižením vyplácené v důsledku částečné nebo úplné ztráty pracovní schopnosti manžela či manželky nebo v důsledku zvýšených potřeb nebo zhoršených vyhlídek do budoucna;
• 5) nároky na odměnu ze zaměstnání nebo na příjem z jiné výdělečné činnosti;
• 6) autorská práva a práva s nimi související, práva duševního vlastnictví nebo jiná práva tvůrců (§ 33 zákona o rodině a opatrovnictví).

2.2. Existují nějaké právní domněnky pro dělení majetku?

To, zda je konkrétní majetek považován za společný či osobní, závisí na tom, do které z výše uvedených kategorií spadá, přičemž je třeba zohlednit způsob, jakým byl získán (viz 2.1).

2.3. Měli by manželé pořídit soupis majetku? Pokud ano, kdy a jak?

Není to nutné. Vždy však existuje možnost pořídit soupis majetku pro účely dokazování.

2.4. Kdo je pověřen správou majetku? Kdo má právo s majetkem nakládat? Smí majetek spravovat/nakládat s ním jen jeden z manželů, nebo je potřebný souhlas druhého (např. v případech nakládání s domovem manželů)? Jaký dopad má absence souhlasu na platnost právního úkonu a nakolik je vůči třetí straně odporovatelná?

2.5. Jsou jakékoli právní úkony učiněné jedním z manželů závazné i pro druhého manžela?

Kterýkoli z manželů může osobně vlastnit a používat majetek, který je součástí společného jmění (§ 34 1 zákona o rodině a opatrovnictví). Během trvání zákonné úpravy společného jmění nesmí ani jeden z manželů požádat o jeho rozdělení. Kromě toho nesmí žádný z manželů nakládat ani se zavázat k nakládání s podílem společného jmění nebo jeho konkrétním aktivem, které by danému z manželů připadlo při zániku zákonné úpravy (§ 35 zákona o rodině a opatrovnictví). Manželé jsou povinni spolupracovat při správě svého společného jmění (§ 36 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví). Kterýkoli z manželů může spravovat majetek sám, vyloučeny jsou však níže uvedené činnosti (tj. činnosti, které vyžadují souhlas druhého z manželů). Manžel může vznést námitku proti správě společného jmění ze strany druhého z manželů s výjimkou úkonů týkajících se každodenních záležitostí, úkonů určených k uspokojení každodenních potřeb rodiny nebo úkonů prováděných v rámci výdělečné činnosti (§ 36 odst. 1 a 2 zákona o rodině a opatrovnictví).

Soud může na žádost jednoho z manželů ze závažného důvodu zbavit druhého manžela práva spravovat společné jmění samostatně. Soud může také rozhodnout, že pro úkony stanovené v § 37 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví bude namísto souhlasu manžela požadováno schválení soudem.

Souhlas druhého z manželů se vyžaduje pro tyto úkony:

• 1) jakýkoli právní úkon týkající se nakládání s nemovitým majetkem, jeho zatížení či jeho koupě nebo získání práva na trvalé užívání nebo jakýkoli jiný právní úkon týkající se používání a využívání nemovitého majetku;
• 2) jakýkoli právní úkon týkající se nakládání s věcným právem na budovu či prostory nebo jejich zatížení či koupě;
• 3) jakýkoli právní úkon týkající se nakládání se zemědělským hospodářstvím či podnikem nebo jejich zatížení, koupě nebo pronájmu;
• 4) dary poskytnuté ze společného jmění, s výjimkou tradičně přijímaných darů (§ 37 odst. 1 zákona o rodině a opatrovnictví).

Jakákoliv smlouva uzavřená jedním z manželů bez požadovaného souhlasu druhého z manželů je neplatná, pokud ji druhý z manželů následně neschválí. Jednostranný právní úkon jednoho z manželů bez požadovaného souhlasu druhého z manželů je také neplatný (§ 37 odst. 2–4 zákona o rodině a opatrovnictví).

2.6. Kdo je odpovědný za dluhy vzniklé během manželství? Jaký majetek mohou věřitelé použít pro uspokojení svých nároků?

Oba manželé jsou společně a nerozdílně odpovědní za dluhy, které jeden z nich vytvořil s cílem uspokojit každodenní potřeby rodiny (§ 30 zákona o rodině a opatrovnictví). Pokud jeden z manželů vytvoří dluh se souhlasem druhého z manželů, může věřitel požadovat, aby bylo k vyrovnání dluhu použito také společné jmění. Pokud jeden z manželů vytvoří dluh bez souhlasu druhého z manželů, pokud dluh nevznikne z právního úkonu, pokud dluh vznikl před nabytím účinnosti úpravy společného jmění manželů nebo pokud se dluh týká osobního majetku, může věřitel jen požadovat, aby byl dluh uhrazen z osobního majetku dlužníka nebo z určitých aktiv patřících do společného jmění (např. odměna za práci) (§ 41–42 zákona o rodině a opatrovnictví).

Print this topic

back to top